A přitom stačilo tak málo… začít dělat to, co mě baví. Naslouchat svému tělu a začít se hýbat. Ano, hýbat, ale správně. Prošel jsem si bojovými sporty, mám za sebou historický šerm, tae-bo, nějaké ty kruhové tréninky a také třeba TRX. Myslel jsem si, že když se člověk po tréninku doslova doplazí domů a následující den jej vše bolí, je to tak správně. Opak byl pravdou. Zbytečné přetěžování a nedostatek času na regeneraci si postupem času začalo vybírat svoji daň. A já věděl, že je potřeba udělat něco jinak. Ale co? Třeba se trochu zklidnit. A tak jsem se dostal k józe.
Člověk zjemnil, ale kýžený výsledek to nepřineslo. To se stalo až tehdy, kdy jsem začal opravdu naslouchat svému tělu a jeho potřebám. Dech, síla a koncentrace jdoucí ruku v ruce spolu s přirozeným pohybem bylo to pravé ořechové.